Mýty severu

Odin a jeho věrní průvodci

Nejmocnější z bohů Odin, patron básníků, bojovníků, bůh smrti, války a magie. Vládne bohům a bohyním Ásgardu. Vlastní oštěp Gungnir, který nikdy nemine cíl, cestuje na osminohém hřebci Sleipnim a shromažďuje duše padlých bojovníků, kteří budou bojovat po jeho boku v poslední bitvě při Ragnaröku.

Jeho společníky jsou dva havrani, Hugin (Myšlenka) a Munin (Paměť). Každý den za úsvitu je vysílá, aby obletěli svět a když se za soumraku navracejí, šeptají mu do uší všechny zvěsti, které viděli a slyšeli. Tak je zpraven o mnohých událostech ze světa lidí.

Dalšími Odinovými společníky jsou vlci Geri a Freki, jejichž jména znamenají Nenasytný a Žravý.Věrně Odina doprovází do všech bojů a živí se jídlem, které jim dává, poněvaž on sám pije pouze medovinu.

Gera a Freka
vůdce vojů
královsky krmí.
Sám štědrý Ódin,
ochránce zbraní,
o vínu věčně žije.

Bůh Odin byl moudrý a osvícený vládce. Svého trůnu na nejvyšší skále v Ásgardu využíval k chvílím rozjímání a jeho myšlenky se dotýkaly samé podstaty bytí. Pozoroval koloběh života na zemi a s pomocí havranů se každý večer dozvídal všechny novinky ze světa. Vědomostí o světě měl tedy Ódin dostatek, přesto si je ponechával převážně pro sebe a nesdílel je s ostatními bohy.

Ze svého trůnu Hlidskjálfu může vidět vše co se děje v Devíti světech, ale raději jimi sám cestuje v přestrojení. Nevedl pohodlný uzavřený život uvnitř Ásgardu, ale často pobýval na cestách. Využíval každé příležitosti k tomu, aby se na vlastní oko přesvědčil, co se děje ve světě lidí. A nejen v Midgardu. Vydával se v přestrojení také do země obrů, neboť tušil, že obři stále čekají na svou příležitost k odplatě. Je potřeba se mít na pozoru.

Ódinovým dnem je středa a mezi jeho stromy patří dub, jilm a jasan.

Své levé oko vyměnil za napití z Mímiho studnice moudrosti. Píseň o Vaftrúdnim vypráví příběh o tom, že ještě než se napije z Mímiho studnice moudrosti a poznání, vypraví se do Jötunheimu za obrem Vafthrúdnim, aby si ověřil moudrost jeho mysli.

Krátký úryvek z jeho cesty:

Ódin:
„Zdar tobě, Vaftrúdni,
v tvou síň jsem vešel,
bych tebe samého spatřil;
vědět musím,
zda moudrý jsi
a o všem zpraven, obře!“

Vaftrúdni:
„Který to muž
v mé vlastní síni
se na mne s otázkou obrací?
Nikdy se odtud
nedostaneš,
nemáš-li větší vědomosti.“

Nade vše ostatní je bohem moudrosti a dochované příběhy líčí jeho neustálé hledání vědomostí. Aby dosáhl vyššího vědění, sám sebe obětoval a proklán vlastním kopím na stromě života Yggdrasilu objevil po devíti dnech runy. Předal tuto moc věštění z run i lidem.

Vím, že jsem visel
ve větrném stromu
devět dlouhých nocí,
oštěpem proklát
v oběť Ódinovi, sám sobě samému,
na onom stromě,
o němž nikdo neví,
z kterých kořenů roste.

Chléb mi nepodali
ani chmelovinu,
dolů jsem se díval:
runy jsem zahlédl,
s nářkem je zvedl,
pak padl k zemi.

********************************

Freya bohyně lásky a čarování

Dcera boha oceánu, bohyně lásky a čarodějnictví Freya pochází z rodu Vanů, starobylého pokolení bohů úrody a magie. Spolu se svým bratrem a dvojčetem Freyem tvoří klasickou rolnickou božskou dvojici plodnosti a úrody. Je pokládána za nejkrásnější z bohyň a napříč všemi rasami se nenajde muž, který by po ní nezatoužil. Za navrácení ukradeného Thorova kladiva ji požadoval za ženu sám král obrů Trym a za náhrdelník Brísingam si žádali noc s ní i čtyři temní álfové.

Podobně jako mýtické bytosti řeckého a římského světa mohla i bohyně Freya měnit svou podobu a severské báje ji popisují, jak se vznáší na nebi v podobě ptáka nebo jak se projíždí na voze taženém kočkami. Freya byla uctívána jako bohyně lásky a všeho, co s láskou souviselo (manželství, krása, plodnost),

Byla také bohyní bitev a smrti. Tato zodpovědnost ji připadla poté, co získala od skřítků onen kouzelný náhrdelník. Nicméně bůh Odin se tehdy rozhněval a poslal lstivého poloboha Lokiho, aby jí náhrdelník ukradl. Loki se v podobě blechy dostal do domu Freyi přes její kouzelné dveře, náhrdelník sebral a předal Odinovi. Ten jej nakonec vrátil Freye za podmínky, že přijme službu a bude se starat o část padlých válečníků.

Bůh Ódin jí od té doby přenechává všechny bojovníky, kteří zemřeli při souboji o nějakou ženu.

Bohyni Freyi je podle runové magie zasvěcen pátek, který staří Germáni považovali za šťastný den.

Pradávná píseň z eddického cyklu o Hyndle vypráví, jak se jistý Óttar chystá na soudní klání ohledně otcovského dědictví. Aby u soudu vyhrál, musí vyjmenovat všechny své příbuzné, kteří před ním vlastnili tento majetek. On si je však nepamatuje a obrátí se s prosbou na bohyni Freyju, která je mu nakloněna. Bohyně povolává jakousi pohádkovou bytost Hyndlu, čarodějnici s mimořádnou pamětí, zlomí její odpor a přinutí ji, aby se spolu s ní vydala do Valhally, síně vrchního boha Ódina, a tam Óttarovi prozradila potřebná jména.

Hyndla:

„Oheň plát vidím a zemi v plamenech; sotva kdo z

bytostí ujde smrti. Nalej Óttarovi v pohár nápoj

smíchaný s jedem; ať je mu k zmaru!“

Freyja:

„Pranic nezmohou tvá prokletá kouzla, nevěsto

obrů; neštěstím hroz si! Zdráv bude Óttar pít

opojný nápoj, na bozích mu vyžádám

života zdar.“

Bohyně Freya, patronka věštců a proroků, byla velkou čarodějkou. Vznášela se na sokolí kůži vysoko nad zemí a rozstřikovala ranní rosu a letní slunce. Z jejích zlatých vlasů se sypaly jarní květy a její slzy se měnily ve zlato nebo v moři na jantar. Byla tak okouzlující a krásná, že si získala mnoho obdivovatelů. Mezi nimi byl i Óttar, kterého proměnila v divokého kance. Některé tradice tvrdí, že po příchodu na Ásgard naučila boha Odina čarám a kouzlům Vanů.

Pro tuto krásku, představující bohyni lásky a plodnosti, byl zájem mužů naprosto přirozený a těšil ji. Avšak jediný, komu skutečně patřilo její srdce, byl bůh Od. Víme o něm jen velmi málo. Brzy z Asgardu odešel a Freya zůstala sama. Jeho zmizení velmi želela, na svých častých cestách po Midgardu se ho snažila najít a podle mýtů prolévala zlaté slzy nad jeho ztrátou. Slzy, které pak spadly do vody, se měnily v jantar. Ztráta milovaného ji od té doby připomíná, že Láska je také bolest a bolest žal.

Bylo to krásné, když spolu byli, nic je netížilo, nic netušili... pak něco se stalo, osudná rána udeřila a ona tu teď zůstala sama... když odešel, svět ztratil barevnou záři… zčernala obloha, zčernal ji květ, zčernal ji celý, celičký svět... temnota otevírá své brány, srdce ji krvácí z ošklivé rány... ve smutku se ztrácí, odpověď nenachází… slzy jak zlaté perly třpytí se v očích, stékají po tváři a mění se v jantarový drahokam… ztracena v čase i v sobě, se ptá - co je to láska... bolest a šrám!

********************************

Thor a jeho kladivo Mjöllnir

Nejsilnější z bohů Thor vládl ve vzduchu a byl pánem hromu, blesku, bouře, deště a dobrého počasí. Jeho obrovská síla často odvracela zhoubu od bohů i od lidí. Lidé si ho proto vážili jako mocného ochránce a nosili na krku amulet v podobě hromovládného kladiva. Toto kladivo zvané Mjöllnir, vyrobil pro Thora trpaslík jménem Brokk. Kladivo se umělo podle potřeby zmenšit či zvětšit a pokaždé když ho Thor vrhnul, vracelo se mu zase samo zpátky do ruky.

Hromovládce své kladivo nepoužíval pouze k zabíjení obrů. Dotykem Mjöllniru bůh žehnal novomanželům při svatbách, oslavách narození nového člena rodiny a posvěcoval jím mrtvé. Kladivo se tak pro kněze staré víry stalo významným obřadním předmětem

V severské mytologii vystupuje Thor jako neúnavný protivník, hubitel obrů a nestvůr. Žádná příšera si před ním nemohla být jistá.

Jednou dokonce málem zabil i obřího hada Mitgardsorma, který vyčkává na dně oceánu na Ragnarök, aby pak vyrazil po boku svého bratra gigantického vlka Fenriho, svého otce Lokiho a houfu obrů do boje proti bohům Ásgardu. Thor chytil Mitgardsorma v moři na návnadu z volské hlavy a velkou silou ho vytahoval ven. Když už se zdálo, že zasáhne hada svým kladivem, nevydržel obr Hymi dále hrůzostrašný pohled na hada dštícího jed a na Thora, kterému šly z očí blesky a přesekl udici na které Mitgardsorm visel.

Thor nejezdil na koni jako ostatní bohové, ale chodil pěšky, nebo jezdil na voze taženém dvěma kouzelnými kozly Tanngjóstem a Tanngrisnim. Hluk blížící se bouřky ve starých seveřanech vyvolával představu tohoto rachotícího Thorova vozu. Zásah bleskem vnímali jako úder Thorova kladiva. Předměty a místa zasažená bleskem byla Thorem očištěna a posvěcena.

Je dokázáno, že ze všech stromů bývá nejčastěji zasažen bleskem dub, proto není divu, že právě duby byly Thorovi zasvěceny. Dub má navíc velmi tvrdé dřevo, dožívá se vysokého věku a dorůstá značných rozměrů. Je to prostě obr a silák mezi stromy, tak jako Thor je obr a silák mezi bohy. Staré duby byli kdysi po celé Evropě považované za svaté a všude byli zasvěceny hromovládným bohům. Jaká škoda, že mnoho těchto zelených velikánů padlo za oběť horlivosti prvních křesťanských misionářů, kteří se kácením posvátných stromů snažili dokázat bezmoc pohanských bohů.

********************************

Týr a vlk Fenrir

Za nejstatečnějšího z Ásů, příkladem odvahy a nebojácnosti, je považován jednoruký bůh Týr, který všem válečníkům vdechoval bojový zápal a odvahu. Pro tyto své výjimečné vlastnosti je válečníky vzýván na pomoc v boji, k vítězství.

Úterý je považováno za Týrův den. Tato víra se pak dlouhá léta promítala i do pohanského obyčeje, kdy se věřilo, že úterý byl den šťastný pro bitvu.

I když se někteří badatelé domnívají, že prvotní zbraní Týra byl Ódinův oštěp Gungnir, jeho hlavní zbraní je spíše meč, kterým se bojuje zblízka tváří v tvář a více odpovídá jeho povaze.

Prastará báje o obrovském vlkovi Fenrim nám prozrazuje, proč se Týr stal symbolem vznešené obětavosti a cti. Vše začalo ve chvíli, kdy se bohové z věšteb dozvěděli, že od tří Lokiho dětí jim hrozí velké nebezpečí a rozhodnou se s tím něco udělat.

Hada svrhnou do moře, Hel svěří vládu nad podsvětím a vlka chovají u sebe doma. Vlk však stále rostl, dokud nebylo jasné, že pokud nebude zkrocen, všechny zničí. Jediný Týr měl odvahu se k němu přiblížit a nakrmit ho. Stal se tak jakýmsi „pěstounem vlka“.

Když nebezpečí záhuby vzrostlo, Ásové se rozhodli vlka svázat a uvěznit. Pod záminkou, že si Fenrir jen vyzkouší svou sílu, ho bohové spoutali speciálně vyrobenými okovy, která však vlk snadno přerval. Nezbylo než požádat o pomoc černé álfy. Ti zhotovili pouto Gleipni ze šesti ingrediencí - z dupotu kočky, ženských vousů, z kořenů skály, medvědí šlachy, rybího dechu a ptačí sliny. Pouto vypadalo jako nějaká obyčejná stužka. Ásové vylákali vlka na jezero Ámsvartnir a ostrov Lyngvi.

Ve chvíli, kdy Fenrir pouto uviděl, pojal podezření, že to bude nějaká lest, neboť nevypadalo nijak silně. Aby se pojistil, že ho pustí na svobodu, jako záruku požadoval, aby mu někdo z bohů vložil ruku do chřtánu jako zástavu. Jediný, kdo se odvážil požadavku vyhovět, byl Týr. Když se ukázalo, že se pouta jen tak nepoddají a že bohové vlka již nepustí, uhryznul Fenrir Týrovi ruku v zápěstí. Spoutat vlka nebyl Týrův záměr, ale zaplatil za něj jako ten, kdo cítil k Fenrimu nějaké závazky.

********************************

Skadi

zářící nevěsta bohů

Skadi, bohyně sněžnic, záříš,

Krásko s jasem sněhu,

Bělostí zimy zemi strážíš,

Moudrá nevěsto bohů:

Tví vlci krajinou uhání,

V nepřízni počasí,

Pomoz nám posvátná lovkyně,

Bouří dej akorát a ve správné časy!

Skadi volám tě!

Svatební veselí mezi zábavné hry zahrnuje i výběr ženicha či nevěsty podle nohou. Tato tradice má své kořeny v prastarém příběhu o bohyni lovu Skadi, která bývá nazývána „zářící nevěstou bohů“. Pochází z rodu obrů a je spojována s horami, zimou a nespoutanou přírodou.

Příběh začíná ve chvíli, kdy Ásové zabijí obra Tjaziho, který s pomocí Lokiho unesl Idunn s jejími kouzelnými jablky. Skadi se po smrti otce vydává v helmě a kroužkové košili se zbraněmi v rukou do Ásgardu, aby Tjaziho pomstila, protože neměl žádné syny, kteří by povinnost krevní msty zastali.

Ásové ohromení její statečností jí však místo boje nabízejí usmíření a manžela z řady bohů, kterého si měla vybrat podle nohou. Skadi souhlasila s podmínkou, že jí rozesmějí. To se podařilo až šprýmaři Lokimu, který přivázal jeden konec řemene ke svým varlatům a druhý k bradce kozla. Komický obraz obou skučících tvorů přinutil Skadi ke smíchu. Nicméně Lokimu nezapomněla úklady, kvůli nimž zemřel její otec.

Poté již Skadi nezbylo, než si vybrat manžela. Bohové se shromáždili za zástěnou, zpoza níž jim vyčnívaly pouze nohy. Skadi neváhala a vybrala si toho, kdo měl nohy nejhezčí. Jako mnoho žen snila o tom, provdat se za hezkého a milého Baldera. Jaké bylo její zklamání, když zjistila, že ukázala na starého Njörda, boha moře. Skadi a Njörd se vzali, ale nebylo to šťastné manželství.

Zbytek příběhu popisuje konec manželského svazku. Njörd chtěl zůstat ve svém domě Nóatúnu v moři, kde ale Skadi nesnášela křik mořských ptáků, zatímco Njörd nemohl vystát vytí vlků ve Skadině rodném domě Thrymheimu, uprostřed ledových hor. Dohodli se tedy na střídavém pobytu na obou místech, ale ani to nefungovalo a tak se rozešli. Njörd pak žil u svého milovaného moře a Skadi se vrátila do hor, do Trymheimu.

Pomsty za smrt svého otce se Skadi přece jen dočkala. Když Ásové po Baldrově vraždě dopadli viníka Lokiho, připoutali ho střevy jeho vlastního syna Nariho ke skále. Skadi pak nad Lokim zavěsila jedovatého hada tak, aby mu hadí jed kapal přímo do tváře. A tak tomu bylo až do Ragnaröku

Píseň pro Skadi

Když vlci vyjí na vysoké hoře,

hbitá, zpoza polární záře,

Skadi přijíždí po sněhu lehce.

Když se to blíží,

Její sladká poupata větve ozdobí,

Pak se zem před pluhem rozstoupí.

********************************

Freyr a kouzelný meč

Jeden z nejoblíbenějších bohů Freyr patřil původem ke starobylému rodu Vanů. Spolu se svým otcem Njördem a sestrou Freyjou se přestěhovali na Ásgard. Zde měli žít s Ásy, mladší větví bohů vedenou Ódinem, jako znamení smíru, které bylo dohodnuto na konci války mezi Vany a Ásy. Freyr je považován za boha hojnosti a plodnosti. Vládne slunečnímu svitu a Álfheimu, zemi světlých Álfů. Je dárcem bohatství, bývá volán kvůli úspěchu a růstu ve všech možných úsilích. Ovládá plodnost země, dobré počasí, jemné deště a sluneční svit. Také mu bývalo obětováno kvůli plodnému míru, prosperitě a ochraně v boji. Zvláště je spojován s obětováním rodovým a zemním duchům.

Vanové jsou, na rozdíl od Ásů, především mírumilovnými bohy a bohyněmi. Symbolizují plodnost, farmářství, bohatou úrodu a v neposlední řadě i sex. Architektům světa Ásům dodali i něco z venkovské bezstarostnosti a radosti. Badatelé je vykládají jako pozůstatek dávných zemědělských kultů, v nichž zemědělský bůh každoročně v čase žní umíral, aby se znovu narodil po zimním slunovratu. Freyr tedy jezdil po konci zimy po polích, aby jim tak vrátil jejich plodivou sílu. Souhvězdí Velké medvědice, které hraje významnou roli v astrologických výpočtech Západoevropanů, znají Seveřané jako Freyův vůz.

Freyr bývá nazýván také Bohem světa a popisován jako velmi pohledný, mocný a milosrdný bůh. Stejně jako ostatní bohové vlastní i Freyr magické předměty, například kouzelný meč, bojující sám od sebe, loď Skidbladnir, která umí plout ve vzduchu i mimo vodu a nepotřebuje vítr. Je dostatečně veliká, a když se nepoužívá, je možné ji přenášet v kapse. Jako má Odin Sleipniho a Thor kozly, Freyr má zlatého kance jménem Gullinborst, na kterém může cestovat vzduchem i vodou.

Freyův mýtus vypráví o tom, jak si namlouval Gerdu, dceru mrazivého obra Gymiho, do které se zamiloval. Protože však nevěděl, jak si získat její lásku, onemocněl z toho. Otec Njörd se o něj tak obával, že požádal jeho věrného služebníka Skírniho, aby zjistil, co se děje. Když se Skírni dověděl o Freyově lásce, vypravil se do Jötunheimu, země obrů, a pomocí kouzelných předmětů, slibů a výhružek nakonec Gerdu přesvědčil, aby se bohu plodnosti zaslíbila. Tak došel Freyův cit naplnění, ale stálo ho to jeho koně a kouzelný meč, které dal Skírnimu. Při Ragnaröku, soumraku bohů, Frey svůj mocný zářící meč, symbolizující paprsek světla, těžce postrádal a to ho nakonec stálo život.

********************************

Balder sluneční bůh

Jeden z Odinových synů a bratr slepého boha Holdera, šlechetný bůh vycházejícího světla Balder, byl oblíben pro svou laskavost a galantnost. Byl bohem krásy a moudrosti a všichni bohové jej měli rádi. S manželkou Nannou měl syna Forsetiho a sídlili v síni Breidabliku.

Žil pokojně v Asgardu až do chvíle, než bohové v temném proroctví z jeho znepokojivých snů zjistili, že jeho život je v ohrožení. Baldrova matka Frigg vzala sen vážně. Chtěla předejít neštěstí, které by se jejímu synovi mohlo stát a podařilo se jí vyžádat si od všech bytostí, rostlin i věcí slib, že nikdy jejímu synovi neublíží. Pouze ve jmelí neviděla hrozbu nebo na něj zapomněla a slib po něm nechtěla.

Bohové se poté začali bavit tím, že po Balderovi házeli nejrůznější zbraně a předměty, které mu nemohly ublížit, a smáli se, když všechny po jeho těle sklouzly bez škrábnutí. Zlovolný Loki však Balderovi tuto výhodu záviděl a rozhodl se najít jeho slabé místo. S tímto úmyslem se převlékl za stařenu a tajně navštívil Friggu, aby se dozvěděl tajemství nezranitelnosti jejího syna. Lstí se také dozvěděl, že možná zapomněla požádat malý trs jmelí na jednom stromě na západ od Valhaly. Toto opomenutí a slabinu se Loki rozhodl proti Baldrovi využít. Našel ve Valhale trs jmelí, utrhl ho a tajně přivezl do Asgardu. Byl však příliš zbabělý, aby se sám postavil proti Balderovi a vymyslel hanebný plán, ve kterém zneužil slepého mírumilovného boha Holdera. Dal mu do ruky stéblo jmelí, ze kterého vyrobil zbraň a vybídnul ho, ať si také hodí. Holder se vší silou napřáhl a svého bratra Baldera na místě zabil.

Sluneční bůh tedy přičiněním Lokiho odchází do Heliny říše mrtvých. Nešťastná matka a bohové žádali vládkyni podsvětí Hel, aby Baldera propustila a ta jim slíbila, že ho vrátí do života, pokud pro něho budou plakat všechny bytosti na zemi. Loki se ale opět proměnil ve stařenu a odmítnul truchlit s výmluvou, že všechny své slzy vyplakala za své syny, kteří do jednoho padli ve válce. Mýty vyprávějí, že mladý sluneční bůh měl tedy zůstat v podsvětí až do okamžiku konce světa, do Ragnaroku, aby pak s přeživšími vybudoval nový světový řád.

Bohové se později o Lokiho podvodu dozvěděli a pomstili se mu. Spoutali ho v jeskyni prolezlé hady, kde měl zůstat až do Ragnaroku. Loki tak byl potrestán za své špatnosti. Nicméně i zde, připoután ke skále, celou dobu přemýšlel o odvetě. Až k tomu bude příležitost, uprchne a s pomocí nestvůr a obrů zničí svět bohů.

********************************

Idun - strážkyně jablek mládí

Svá kouzelná jablka uchovává v jasanové truhlici, která chrání bohy před stárnutím. Proto je Idunn považována za strážkyni síly a zdraví bohů a je pro bohy nesmírně důležitá. Je také známo, že když některý bůh zestárl, kousnul si z jablka a hned se mu vrátila původní síla. Jejím manželem je bůh básníků Bragi, který na ni ale moc času neměl, protože byl často zahloubán do svých básní.

V zahradě Idun jablka rostou

co stále plodí a stále kvetou.

Čas nechá ty, kdož jejich chuť znají

ať chvála a blaho její sad naplňují.

Jen jedno sousto nám dej, Paní,

žít budeme jako bohové svatí,

v pokoji tvou silou ochránění.

Ve Skáldskaparmálu se o ní dochoval jeden příběh, kdy byl Loki zajat obrem Tjazim, Skadiným otcem, který jej propustil jen pod podmínkou, že mu přivede Idun a její jablka. Když se Loki vrátil do Ásgardu, řekl Iduně, že nedaleko objevil strom s mnohem lepšími jablky než jsou její. „Vezmi svá jablka a porovnáme je s těmi, která jsem našel já.“ navrhl. Důvěřivá Idun s ním šla do lesa, kde již na svou kořist čekal obr Tjazi v podobě orla. Sevřel Idun i s jejími jablky do drápů a odletěl do Jötunheimu, země mrazivých obrů. Ztráta jablek způsobila, že bohové zeslábli a zestárli, oči se jim zakalily a kůže povolila. Potom zeslábla i jejich mysl a nad Ásgardem rozestřel strach ze smrti.

„Kde je Idun, co se s ní mohlo stát?“ ptali se smutně bohové. Potom si někdo vzpomněl, že ji naposledy viděli s Lokim. Bohové si ho předvolali a pohrozili mu, že ho čeká tisíc bolestných smrtí, pokud nepřivede Idun zpátky. „Dokázal bych to, ale musel bych si od Freyji vypůjčit plášť ze sokolích per.“

Loki pak vzlétl jako sokol k hoře, kde žil Tjazi, a zastihl tam Idun samotnou. Proměnil ji v oříšek, uchopil do drápů a co nejrychleji se vracel do Ásgardu. Ale Tjazi ho pronásledoval v podobě orla a údery jeho obrovských křídel zvedaly vichřici.

Bohové zahlédli bouři a bylo jim jasné, že se blíží Tjazi. Připravili za zdí Asgardu hranici, a jakmile Loki s Idun přistál, zapálili ji. Tjazi vlétl přímo do ohně a spálil si peří. Potom ho bohové za to, že si troufl unést Idun, zabili.

Později, po příchodu jeho dcery Skadi na Ásgard, bůh Odin vyhodil Tjaziho oči k obloze a ony tam dodnes září jako hvězdy.

********************************

LOKI - lstivý bůh z rodu obrů

Prohnaný bůh Loki z rodu obrů uzavřel pokrevní bratrství s Ódinem, hlavním z bohů a byl tak přijat do božského sněmu v Ásgardu. Stal se také otcem proslulých potomků, které zplodil s obryní Angrbodou. Jedno z dětí byl obrovský vlk Fenri, jemuž bylo přisouzeno při Raggnaröku sežrat slunce i měsíc a zabít Odina, druhý strašlivý had Jörmunggard a třetí bohyně Hel, opatrující ve své podzemní říši duše těch, kterým nebylo určeno projít do Ásgardu a do Valhaly.

Prastaré příběhy přisoudili Lokimu roli šprýmaře či podvodníka, jenž se často dostává do problémů, které pak musí s ostatními bohy nebo sám řešit. Jedná zpravidla na základě temných lidských pohnutek (chamtivost, nuda, poťouchlost, rozmrzelost atd.) Plní tak jakousi rovnováhu dobra a zla. Nicméně je Lokiho třeba chápat jako toho, kdo otáčí kolem života a ročních období, jinými slovy je silou změny. Změna nebývá vždy příjemná, ale je potřebná, neboť udržuje kolo času a života v pohybu.

********************************

Hel - bohyně

podsvětí

Tajemná bohyně Hel je dcerou boha Lokiho a obryně Angrbody. Vládne v království věčné tmy hluboko pod zemí, kde připravuje část zemřelých pro přechod do posmrtného života. Nestará se ale o bojovníky, pouze o ty smrtelníky, jež sešli věkem nebo nemocí.

Když se Hel narodila, měla polovinu tváře bílou a druhou část černou. Obě barvy ji plně charakterizují, bílá zastupuje život a černá smrt. Již od začátku byla odsouzena k temnotě. Bůh Odin odhalil, že proroctví Hel a vlka Fenrira může vyvolat obrovskou bitvu Ragnarok, která by mohla ukončit život na Zemi. Přestože se tomu snařil zabránit, osud nelze odvrátit a přijde čas, kdy Hel naplní své proroctví.

Otázkou je, zda za stín temnoty nebo sílu světla.

********************************